Brněnský pochod smrti

Brno bylo osvobozeno Rudou armádou 26. 4. 1945. Ještě předtím proběhlo v Brně bombardování a Brnem se pohybovaly utečenci. Po osvobození se k chaosu přidávají němečtí zajatci. Narůstá protiněmecký odpor. Němci byli internováni ve veřejných budovách, volné byty byly ihned obsazovány československými rodinami nebo vykrádány. Velkou roli v útocích na Němce hráli dělníci brněnské zbrojovky (mimochodem pracovní doba na konci války byla ve zbrojovce 70 hodin týdně). Právě ve zbrojovce se zformovaly radikální Revoluční gardy, byli to často mladí kluci.

30.5.1945 kolem 22. hodiny byla z Němců vytvořena několikakilometrová kolona skládající se ze zhruba 20-25 000 žen, dětí a starých lidí. Pochod směřoval k rakouské hranici, bez jídla, vody, zastávek a hygieny. Doprovod tvořilo asi 3500 dělníků ze zbrojovky. Přespali v Rajhradu a kolem šesté hodiny ráno dorazili do Pohořelic. Tam vybrali Čechy ze smíšených manželství, antifašisty a Židy, ty poslali zpět, a asi 10 000 Němců hnali dál přes Mikulov do Rakouska. Zbytek pochodu neschopných vysídlenců zůstalo v pohořelickém táboře. Tam se rozšířila úplavice a tyfus. Denně zemřelo 60-70 lidí. Celkové počty obětí se liší: Češi tvrdí, že 1691, Němci 4140. Němci byli umisťováni v různých přilehlých vsích, dokud nebude odsun oficiálně schválen. Tábor v Pohořelicích byl zrušen 17.8. 1945. Cca 4000 Němců se poté ještě vrátilo do Brna.